PositivJe Festival

Ahoj všichni,

Už je to zase nějaká doba, ale jsem tady a to s novým článkem. Asi každý z vás zná stránku PositivJe, a pokud ne, tak to rychle napravte, každý den na svůj facebook píší pozitivní zprávy z Jesenicka. Dokonce včera pořádali svůj první festival, na kterém jsem byla a něco málo bych k tomu chtěla říct.

Tento festival chtěl organizátor K. Kavka směřovat spíše na studenty středních škol, snaží se o to, aby jsme neutíkali z Jeseníku, a když už bychom utekli, tak se po nějakých letech sem vrátili s rodinou a žili tu šťastný život.

Asi každý z nás si před pár lety ještě říkal, že by chtěl vypadnout z Jeseníku, žít ve velkoměstě, utéct od rodičů, být svobodný a bavit se. Já byla jedna z nich, ale rok s rokem přemýšlím čím dál tím víc, že bych se sem pak ráda vrátila, jakmile bych vystudovala vysokou, tak třeba za dalších 15 let. Teď záleží, jestli by se mi chtělo nebo jestli by se tu má práce vůbec uplatnila. Ale proč se sem nevrátit, když dnes už nám v Jeseníku skoro nic nechybí. Říkám skoro. 

K festivalu. Nějaké školy dostaly lístky zadarmo, protože ty děcka by si to dobrovolně nekoupili, co si budem. V dnešní době zavděčit se mladým je dost těžký. Ale tak když už tam šli, tak mohli aspoň dělat, že je to zajímá. Většina z nich, co seděla přede mnou, tak čuměla do mobilu, měla sluchátka v uších, nebo jim do toho žvanila, tak se do háje seberte! Za prvé je to děsně neslušné a radši bych nechodila nikam, nebo si sedla a prostě poslouchala a byla bych ráda, že nemusím být ve škole. Navíc tahle akce mi přijde zajímavá a jsem ráda, že se něco takové uskutečnilo, i přesto mě mrzí, že ty děcka to ignorují a radši budou poslouchat bullshity na sociálních sítích. Tohle mě dokázalo opravdu vytočit. 

Každopádně, já jsem si to užila. Mám ráda, když někdo vypráví svůj příběh, nebo příběh jak se k  něčemu dopracoval a včera jsem slyšela úžasných dvanáct. Každý byl úplně jiný, ale přesto měli něco společné, každý byl z Jeseníku. Bylo to dvanáct inspirujících a motivujících lidí, kteří mě nabili pozitivní energií, kterou jsem opravdu potřebovala. Zase budeme zkoušet nové věci, dělat to, co nás baví a zkoušet vylézt z té naší bubliny, která nás zbytečně omezuje jít do těch nových věcí. 

Takže i já bych vám moc ráda řekla, nebojte se zkoušet dělat něco jiného, být něčím zajímavý. Zkusme někdy udělat krok mimo naši komfortní zónu, mluvit o věcech, o čem se kolikrát bojíme mluvit, a pokud přece jen máte strach, zapojte do toho parťáka, ve dvou se to táhne líp. Taky jsem jednou snila psát blog, a tak jsem se svěřila se svým nápadem Lucce a ta řekla proč ne. Trvalo nám to asi rok než jsme se rozhodly, že do toho půjdeme, ale právě to čteš, takže to vyšlo. Zkusila jsem něco nového a tak trochu jsem vyšla ze své zóny. Měla jsem strach a byla až přehnaně pesimistická, teď už ale vím, že to bylo zbytečný, i kdyby se to líbilo jen jedné osobě a tou bych byla já, tak to prostě dělat budu, protože se mi to líbí a dělám to pro sebe. 

Byla bych taky ráda, kdyby se fesťák PositivJe konal i příště, přišlo tam více lidí, a to ne protože dostali lístek zadarmo a mohli se tak ulít ze školy, ale protože chtějí z vlastní vůle. Vždyť je to fajn, namotivovat se, poslechnout si něčí příběh, pak jít na afterparty a třeba pokecat s těmi lidmi, zeptat se jich na radu, navazovat nové kontakty, dokonce i mně se to povedlo a to nemusím a hlavně ani neumím mluvit s cizími lidmi. Musíte prostě jenom chtít. 

Zaznělo tam: Jeseník je za odměnu. 

Tím bych ukončila dnešní článek, nechala to trošku víc otevřenější. Zkusme popřemýšlet, jak udělat Jeseník ještě lepším místem a jak přimět mladý lidi zajímat se o jesenické dění! 

Se vší pozitivní energií, Terez.