Jak okolí popíše Terez?

Ahoj,

právě čteš můj úplně první článek, který na tenhle blog píšu. Měl by se týkat mého života, co od takového života očekávám a trochu vám přiblížit to, kdo vlastně jsem.

Na otázku, kdo vlastně jsem, nedokážu odpovědět. Je mi sedmnáct let a v tomhle věku sama sebe ještě  hledám. Ještě ani nevím, co budu dělat o víkendu a někdo po mně už teď chce, abych za dva roky nastoupila na vysokou a studovala obor, který se pak stane mou profesí na celý život. Samozřejmě, nějaké nápady mám, ale vždy se zatím po třech letech změnil. Teď už mě nějaký čas drží obor psychologie, ale nevím co s ním dál, takže jestli máš nápad, budu jedině ráda.

Ode mě si budeš moct přečíst hlavně úvahové texty, vlastně budeš číst moje myšlenky a názory na jednotlivá témata, které se teď momentálně řeší nebo se mi zdá, že se o nich naopak málo píše.

Jak vypadám ti asi psát nemusím, protože si mě právě můžeš prohlídnout na obrázku. Jsem velká holka s velkými sny - sny, které bych si jednou chtěla splnit. Ptáš se jaké to jsou? To se teď nedozvíš, ale třeba jednou ti o nich povím. Ráda nosím to, co se mi líbí, ne to co se líbí ostatním. Mám jednoduchý styl, nejradši mám jednobarevné triko s kalhotami a k tomu mikinu nebo košili. Vedou u mě ale tepláky, teplé ponožky a mikina přes hlavu.

Co se mi kdy stalo, nebo co mi nějakým způsobem zkomplikovalo život, se pravděpodobně dočteš v nějakém článku, protože bych o tom chtěla s tebou mluvit.

A protože bych ti chtěla trochu nastínit i mou povahu, jaká vlastně jsem. Poprosila jsem své kamarády o srovnání, co si o mně mysleli na první pohled a naopak co teď. Bylo to pro ně opravdu těžké, jelikož s většinou se znám už více jak pět let. Každý to pojal trochu jinak, jak? Mrkni sám.

„Hele já si už od prvního setkání myslela, že jsi fayn holčina jenom jsem časem přišla na to, že jsi mnohem víc než fayn. Holka jako ty se jen tak nevidí, nejsi prostě falešná, všechno řekneš narovinu a hlavně si mi vždy dokázala pomoct, což třeba nejvíc cením. Jsi jedna z mála se kterou se dá vždy o něčem pokecat a nepotřebuješ k tomu soc. sítě (doufám že chápeš jak to myslím) A teď i když se nevidíme moc často si myslím pořád to samé jsi jeden z mala lidi kdo zůstal svůj a pro to tě mám ráda.“

„Tak vím že ze začátku jsme se moc nebavili a že to začalo možná tak koncem sedmé třídy nebo začátek osmé idk a měl jsem na tobě rád to že jsem konečně měl normální kamarádku se kterou byla vždycky prdel a hlavně jsi mi pomohla když jsem to měl dlouhou dobu fakt těžký však víš co myslím. takže vždycky pozitivní usměvavá a ochotna pomoct. Mívala jsi svoje nálady ale ty mi nikdy nevadily protože já je míval 3krát víc.“

„Promiň, to, co jsem si o tobě myslel, když jsme se poznali, si už fakt nepamatuju, ale podle mě jsi dost pozitivní, rozhodně pravdomluvná, občas tvrdohlavá a paličatá, jdeš si za svým s je ti úpe jedno, co druzí říkají.“

„Myslela jsem si, že se nikdy nebudeme bavit, přišla jsi mi taková namyšlená upřímně řečeno, ale pak jak jsme byly venku jsem změnila názor byla jsi strašné sluníčko a teď jak jsme se začaly bavit hodně, upřímně jsem za tebe ráda, že se vůbec bavíme a že si pomáháme.“

„Tak jo...když jsem se s tebou poprvé bavila a začala tě víc vnímat. Přišla si mi taková, že hodně soudíš asi na první pohled, na nic si nehraješ a z tvého výrazu jde hodně vyčíst. Připadala si mi jako pohodářka, jak podle vzhledu, tak komunikace a jako taková ta komunikativní, společenská holka, která ráda tráví čas venku s kamarády a není ani za nic introvert nebo taková uzavřená. Teďka...si s tebou vždycky spojím bláznivost...někdy mi až přijde, že je ti jedno, co si o tobě okolí myslí, což neni úplně pravda si myslím, ale prostě je ti jedno když na tebe okolí kouká, jsi prostě taková svá. Pak si s tebou spojím, což mě někdy neskutečně sere, absolutně tvou tvrdohlavost. Když máš pravdu, tak ji prostě máš, vymlouvat ti to nemá ani smysl, jsi neskutečně o některých věcech možná až moc přesvědčená.“

„Už jsem ti párkrát vyprávěla, že si pamatuji jednu holčičku z dětského hřiště na sídlišti, se kterou jsem se hrozně chtěla kamarádit, protože z ní vyzařovalo něco speciálního. Tenkrát jsem byla máčka a nikdy tě neoslovila. Ano, jde o tebe. Ale naštěstí jsem měla možnost po pár letech s tebou začít chodit do třídy a tedy tě poznat jako veselou a přátelskou slečnu, na kterou se nebojím obrátit, když bych něco potřebovala. Je s tebou sranda a taky jsi i velice rozumná, poradíš, dodáš úsměv. Ale jsou i chvíle, kdy se třeba mračíš a nemáš náladu (jako každý někdy) jen u tebe mě to umí rozesmutnit, že si říkám, co asi trápí naši Terezku a nějak už chci zas vrátit toho smíška. (jo a máš fakt nakažlivý smích)
Oceňuji na tobě lásku k dětem a vůbec jsi Me Gusta.“

A jak mě vidí ta holčina, která se mnou sdílí každý den mého života, včetně tohoto blogu?

„Terka =je vždycky nejvíc slyšet i když pak řekne, že se stydí stejně toho říká vždycky nejvíc, umí se holt prosadit.
Terka=láska k dětem.
Terka=silný názor a velká zarputilost, jen občas neví o čem vlastně mluví.
Terka=silná opora i v nejtěžších chvílích.
Terka=citlivá duše i když ne každému to dá najevo, prostě tak kterou jen tak nesložíš.
Terka= zraněná holka, co občas rozdává rány, ale já tě chápu, život se s tebou nemazlí.
Terka=hlasitý smích.
Terka=odvaha jít do nových věcí i když občas potřebuje trochu postrčit.
Terka= holka, co moc si bere k srdci co říkají ostatní i když to nemá zapotřebí.
Terka= holka se špatným vkusem na kluky.
Terka= velké srdce, ale je těžké se do něj dostat, teda ne pro děti ty tam jsou hned, ale pro nás už trochu starší.
Terka=vůdce, spojovací článek a motivátor. “

A jaký názor na mně bude ten tvůj? 

Díky za tvůj čas, která si strávil na tomhle blogu. Doufáme, že se sem rád vrátíš, jen si příště k tomu nezapomeň udělat kafe nebo čaj. 

Za TeLu napsala Terez.