Lucka aneb příběh snílka

Ahoj,
moje jméno je Lucka, jsem sedmnáctiletá holka, co se jednoho krásného dne rozhodla, že si se svou tak trochu šílenou kamarádkou založí blog. Hlavní myšlenkou má být hledání kontrastu, který v našem přátelství funguje a ukázat vám, že ke štěstí stačí vskutku jen jeden opravdový přítel, nebo-li, spřízněná duše a přesně to my jsme -spřízněné duše-.

Věci či informace, které bych vám o sobě chtěla, nebo spíš měla říct se špatně vymýšlejí a ještě hůře píší, vždyť to znáte. Každý o sobě máme nějaké mínění, někdo dobré a někdo naopak špatné. V každém případě je tento náš obrázek, který o sobě máme dosti zkreslený, proto bych chtěla, abyste si časem na mě svůj názor udělali sami, takže vám neřeknu žádné povahové rysy, které si myslím, že mám, ale jen vás tak lehce uvedu do mého světa, mojí hlavy.

Jak už jsem řekla, je mi sedmnáct let, jsem studentka, a to studentka Gymnázia. Gympl pro mě byl takové útočiště, když jsem se musela v sedmé třídě stěhovat a shodou náhod jsem se ocitla právě na této škole, kde už jsem čtvrtým rokem. Já osobně si myslím, že to byl nejspíš osud, někdo chtěl, abychom se s Terezkou našly a ono to vyšlo, a i když naše začátky nebyly vůbec jednoduché, jsem tam, kde máme být.

Ve škole mě vždycky nejvíc bavila biologie, to platí i do dnes, postupem času jsem si vybudovala odpor k matematice a chemii, které bych okamžitě vymazal ze studijních plánů, ale na druhou stranu jsem se docela nečekaně na střední škole zamilovala do fyziky.

V mé hlavě teď panuje velký zmatek, co se mé budoucnosti týče. Vždy jsem si myslela, že ze mě bude doktorka, chirurg, ale teď vůbec nevím, kam mě nakonec vítr zavane.

Když zrovna nesedím v lavici, tak jsem někde na kurtu nebo v tělocvičně. Sport je mojí součástí, hýbu se už od malička. Za těch sedmnáct let jsem stihla zkusit opravdu už hodně věcí a ne u všeho jsem vydržela, ale já jsem prostě taková musím vše vyzkoušet na vlastní kůží, abych zjistila, co mi nakonec sedne. Za svůj život jsem zkusila už: volejbal, basketbal, florbal, fotbal, tenis, něco s třásněmi, moderní gymnastiku, sjezdové lyžování nebo lezení na umělé stěně. U něčeho jsem vydržela pár tréninků (to něco s třásněmi), jinde půl roku, rok, ale jsou i vyjímky a tenis s basketbal, ty snad budu hrát už navždy. Teď je na mém žebříčku vysoko i lezení a volejbal, ale co já vím příští rok si možná najdu zase něco jiného.

Střídání zájmů se netýká jen sportu, ale i mnoho dalších věci, třeba: hrávala jsem na kytaru a na klavír, chodila jsem do výtvarky, fotila, pletla či háčkovala, chtěla napsat knihu, točit na YouTube nebo zrovna teď psát blog a natáčet videa z cest a přírody. Mám spoustu snů a snažím se si je plnit, jde to sice pomalu, ale výsledky zatím vždy stály za to.

Taky mě zajímá co se děje ve světě kolem mě. Snažím se chovat ohleduplně k přírodě a věcem kolem mě i když k zero waste jsem se zatím nedostala. Mám ráda barefoot boty, bambusový kartáčky, látkové tašky a nakupuji v sekáči, protože podle mě se každá snaha počítá. Příroda je naše bohatství to bychom si měli všichni pamatovat.

Zrovna jsem se díky jedné přednášce Adama Lelka rozhodla stát kameramankou a natáčet cestopisy, možná napsat i knihu. Doufám, že s Terezkou skončíme někde na cestě po světě a budeme dělat to co nás baví. Já třeba budu natáčet videa a zkoušet lidi trochu namotivovat k více ekologickém životu a hlavně k tomu šťastnému a Terezka bude můj Adam Lelek a bude mi ty šílený videa namlouvat a předávat vám pozitivní energii.

Sny jsou přece od toho, aby se ne jen snily, ale hlavně žily!

Budeme rady, když naše snažení podpoříte občasným zablouděním na náš blog. Uděláte nám radost a dodáte motivaci.

Mějte se krásně a žijte svůj sen.
Děkujeme.

Za TeLu napsala Lucka