Pocity před cestou do Rumunska
Ahoj,
už za pár dní se společně vydáme na cestu do Rumunska, která pro nás bude takovou cestovatelskou premiérou, jelikož jsme doposud obě vždy cestovaly pouze s rodiči nebo se školou. S tím, že je to naše poprvé je spojena velká spousta emocí, o některé z nich jsme se s vámi rozhodly podělit.
Co? Proč? A jak?
Lucie
Když jsem se hlásila na Erasmus, podávala jsem si několik přihlášek na různé projekty, protože jsem si myslela, že nemám šanci se nikam dostat, takže když mě přijali a oznámili mi, že pojedu do Rumunska, byla jsem štěstím bez sebe! Jelikož jsem si myslela, že mě vybrali z tak velké spousty lidí, tak jsem na sebe byla celkem pyšná. Tohle nadšení ale opadlo, když mi organizátorka napsala, že si s sebou můžu kohokoliv vzít, protože jsem byla jediná, kdo se v termínu přihlásil. To mě dost zamrzelo, chtěla jsem aby si mě vybrali, jelikož moje přihláška byla lepší než ty ostatní, ne proto, že jsem se přihlásila jediná, byla to docela velká rána pro mé ego, nebudu vám lhát. Na druhou stranu, ale teď můžu jet i spolu s Terezkou do Rumunska a to úplně zadarmo. Nakonec můžu být ještě ráda, že se nikdo nepřihlásil, alespoň spolu zažijeme naše první velké dobrodružství.
Tereza
Naše první velké a hlavně stresující dobrodružství. Ano, tohle si myslím já. Když mi Lucka oznámila, že jedu do Rumunska, tak jsem byla velmi překvapená, jakože, co zrovna já tam budu dělat. Hned jsem musela vyplnit přihlášku na přání Lucinky, bez toho abych se zeptala taťky, jestli vůbec někam může jet. Když se to dozvěděl, chvíli jsem si myslela, že nikam nepojedu. Jedu.
Jinak má angličtina taky není úplně nejlepší, na to abych se tam mohla s někým vybavovat a už vůbec ne diskutovat o Evropské unii. Čteš správně, opravdu to bude o Evropské unii, o které nic neřeknu ani v češtině, natož v angličtině. Ale co, všechno je někdy poprvé, tak jsem do toho šla.
Čeho se nejvíc bojíme?
Lucie
V tuhle chvíli mám takový nepříjemný pocit, že se ztratím někde na cestě, protože podle organizátorů, se kterými není úplně lehká domluva, to vypadá, že s Terezkou pojedeme samy až do Budapešti a tam budeme muset najít minibus, který nás zaveze na místo určení. Pro někoho to možná nezní děsivě, ale pro mě teda jo a to hodně. Naše orientační schopnosti jsou také totiž na velmi vysoké úrovni, aneb jak vesničany do světa poslali a už je nikdy neviděli.
Pokud se ale na místo určení dostaneme, a to je velké POKUD, tak mám největší strach asi z té naší české skupiny, což je docela paradox, ale je to tak. Už teď je s nimi těžká domluva a až budeme muset tvořit nějaký společný projekt, myslím, že to nebude dělat dobrotu, za nás obě doufám, že skupiny budou národnostně namíchané a nebude tam víc jak jeden Čech.
Další bod je jídlo. Můj taťka, velký to vtipálek, mě vyděsil k smrti ohledně toho, co se tam údajně jí (nebudu to zde raději vypisovat v rámci určité korektnosti). Osobně hodně doufám, že nic z toho, co mi navykládal není pravda, protože tam budeme celý týden a já jsem bohužel, co se jídla týče dost konzervativní, nebo spíš jsem prostě posera a nerada zkouším něco, o čem nevím z čeho je, ale tak uvidíme, bohužel svíčkovou asi vařit nebudou.
Tereza
Stres nastal ve chvíli, kdy jsme měly pár dní do odjezdu a ani jsme nevěděly, jak pojedeme a co tam budeme dělat, vlastně jsme byly téměř bez informací. Asi si dokážete představit ten velký neklid doma. Navíc už od začátku se mi moc nechtělo, protože jsem měla strach a nepomohlo tomu ani to, když organizátoři ve skupině, kde se (ne)domlouváme na projektu byli docela dost nepříjemní. V tu chvíli už jsem se nebála, ale spíš jsem se dost naštvala, protože místo toho, aby nám řekli, kdy a kde bude sraz, nebo jak se tam pojede, tak nám dali na výběr asi z pěti možností, i když mi přišlo, že oni mají jasno, jak se pojede, protože jakmile jsme něco navrhli, tak zareagovali velmi nepříjemně, což vás v tu chvíli celkem odradí a také se vám vytvoří taková nechuť, že se vám vlastně ani nikam jet nechce. Navíc to bude poprvé co budu nejdéle někde sama, takže strach roste docela dost rychle.
Na co se naopak těšíme?
Lucie
Asi nejvíc se těším na to až zjistím jak na tom vlastně jsem s angličtinou, jestli zvládnu s někým o něčem diskutovat nebo se jen tak bavit. Samozřejmě, že to nějak zvládám i ve škole ale tohle bude jiné, bude tam nervozita a tyhle věci, ale těším se na to. A taky se těším až Terka zjistí, že anglicky umí a trochu z ní opadne taková ta nedůvěra v sebe samu.
Za sebe doufám, že se dostaneme někam do přírody, nebo že se půjdeme kouknout po památkách, protože takové věci mě neskutečně baví.
V neposlední řadě se těším na samotné Rumunsko a na další mladé lidi z Evropy, se kterýma snad budeme na stejné vlně a užijeme si parádní týden.
Tereza
Popravdě, já vlastně ani nevím na co se těším, odehrává se ve mně tolik různých emocí, že nedokážu popsat, která je která. Každopádně ze všeho nejvíc na to dobrodružství, které nás tam čeká, je to něco úplně nového, co jsem ještě nikdy nezažila, i když jsem už navštívila různé země, nikdy jsem tam nebyla sama se svou nejlepší kamarádkou.
A také se těším na nové zkušenosti, znalosti, kulturu a hlavně lidi. Slyšela jsem, že tam mají být Slováci, pro které mám neskutečnou slabost, takže když jim nebude třicet, tak doufám, že si s nimi pokecáme. Těším se na ten pocit, až se vrátíme nazpátek a já obejmu svého tátu a řeknu - všude dobře, doma nejlépe. Jo a ještě abych nezapomněla, až vám sem hodíme nějaké fotky a všechno vám řekneme, ať už to dopadne jakkoliv.
Samozřejmě, že vás tímhle článkem nechceme odradit od toho, abyste na takové to projekty jezdili. Spíš vám chce ukázat, že i přes to, že vznikají jistá nedorozumění v komunikaci a popravdě se obě dost bojíme, tak tam přece jen jedeme. Jdeme udělat jeden velký krok na naší životní cestě, takže směle do toho. Jaké to tam ve skutečnosti bylo se dozvíte, snad brzy, nebojte.
A teď nám už jen popřejte dostatek štěstí, protože až budeme přestupovat někde samy, tak se nám trocha bude opravdu hodit. Jinak celý náš pobyt budete moct sledovat i na našem instagramu, tak nás tam nezapomeň sledovat. Výletu zdar!
Vaše TeLu.
už za pár dní se společně vydáme na cestu do Rumunska, která pro nás bude takovou cestovatelskou premiérou, jelikož jsme doposud obě vždy cestovaly pouze s rodiči nebo se školou. S tím, že je to naše poprvé je spojena velká spousta emocí, o některé z nich jsme se s vámi rozhodly podělit.
Co? Proč? A jak?
Lucie
Když jsem se hlásila na Erasmus, podávala jsem si několik přihlášek na různé projekty, protože jsem si myslela, že nemám šanci se nikam dostat, takže když mě přijali a oznámili mi, že pojedu do Rumunska, byla jsem štěstím bez sebe! Jelikož jsem si myslela, že mě vybrali z tak velké spousty lidí, tak jsem na sebe byla celkem pyšná. Tohle nadšení ale opadlo, když mi organizátorka napsala, že si s sebou můžu kohokoliv vzít, protože jsem byla jediná, kdo se v termínu přihlásil. To mě dost zamrzelo, chtěla jsem aby si mě vybrali, jelikož moje přihláška byla lepší než ty ostatní, ne proto, že jsem se přihlásila jediná, byla to docela velká rána pro mé ego, nebudu vám lhát. Na druhou stranu, ale teď můžu jet i spolu s Terezkou do Rumunska a to úplně zadarmo. Nakonec můžu být ještě ráda, že se nikdo nepřihlásil, alespoň spolu zažijeme naše první velké dobrodružství.
 |
| skoro nafukovací Osprey a menší sváčabatoh |
Tereza
Naše první velké a hlavně stresující dobrodružství. Ano, tohle si myslím já. Když mi Lucka oznámila, že jedu do Rumunska, tak jsem byla velmi překvapená, jakože, co zrovna já tam budu dělat. Hned jsem musela vyplnit přihlášku na přání Lucinky, bez toho abych se zeptala taťky, jestli vůbec někam může jet. Když se to dozvěděl, chvíli jsem si myslela, že nikam nepojedu. Jedu.
Jinak má angličtina taky není úplně nejlepší, na to abych se tam mohla s někým vybavovat a už vůbec ne diskutovat o Evropské unii. Čteš správně, opravdu to bude o Evropské unii, o které nic neřeknu ani v češtině, natož v angličtině. Ale co, všechno je někdy poprvé, tak jsem do toho šla.
Čeho se nejvíc bojíme?
Lucie
V tuhle chvíli mám takový nepříjemný pocit, že se ztratím někde na cestě, protože podle organizátorů, se kterými není úplně lehká domluva, to vypadá, že s Terezkou pojedeme samy až do Budapešti a tam budeme muset najít minibus, který nás zaveze na místo určení. Pro někoho to možná nezní děsivě, ale pro mě teda jo a to hodně. Naše orientační schopnosti jsou také totiž na velmi vysoké úrovni, aneb jak vesničany do světa poslali a už je nikdy neviděli.
Pokud se ale na místo určení dostaneme, a to je velké POKUD, tak mám největší strach asi z té naší české skupiny, což je docela paradox, ale je to tak. Už teď je s nimi těžká domluva a až budeme muset tvořit nějaký společný projekt, myslím, že to nebude dělat dobrotu, za nás obě doufám, že skupiny budou národnostně namíchané a nebude tam víc jak jeden Čech.
Další bod je jídlo. Můj taťka, velký to vtipálek, mě vyděsil k smrti ohledně toho, co se tam údajně jí (nebudu to zde raději vypisovat v rámci určité korektnosti). Osobně hodně doufám, že nic z toho, co mi navykládal není pravda, protože tam budeme celý týden a já jsem bohužel, co se jídla týče dost konzervativní, nebo spíš jsem prostě posera a nerada zkouším něco, o čem nevím z čeho je, ale tak uvidíme, bohužel svíčkovou asi vařit nebudou.
Tereza
Stres nastal ve chvíli, kdy jsme měly pár dní do odjezdu a ani jsme nevěděly, jak pojedeme a co tam budeme dělat, vlastně jsme byly téměř bez informací. Asi si dokážete představit ten velký neklid doma. Navíc už od začátku se mi moc nechtělo, protože jsem měla strach a nepomohlo tomu ani to, když organizátoři ve skupině, kde se (ne)domlouváme na projektu byli docela dost nepříjemní. V tu chvíli už jsem se nebála, ale spíš jsem se dost naštvala, protože místo toho, aby nám řekli, kdy a kde bude sraz, nebo jak se tam pojede, tak nám dali na výběr asi z pěti možností, i když mi přišlo, že oni mají jasno, jak se pojede, protože jakmile jsme něco navrhli, tak zareagovali velmi nepříjemně, což vás v tu chvíli celkem odradí a také se vám vytvoří taková nechuť, že se vám vlastně ani nikam jet nechce. Navíc to bude poprvé co budu nejdéle někde sama, takže strach roste docela dost rychle.
 |
| JÁ & TY a krosny |
Na co se naopak těšíme?
Lucie
Asi nejvíc se těším na to až zjistím jak na tom vlastně jsem s angličtinou, jestli zvládnu s někým o něčem diskutovat nebo se jen tak bavit. Samozřejmě, že to nějak zvládám i ve škole ale tohle bude jiné, bude tam nervozita a tyhle věci, ale těším se na to. A taky se těším až Terka zjistí, že anglicky umí a trochu z ní opadne taková ta nedůvěra v sebe samu.
Za sebe doufám, že se dostaneme někam do přírody, nebo že se půjdeme kouknout po památkách, protože takové věci mě neskutečně baví.
V neposlední řadě se těším na samotné Rumunsko a na další mladé lidi z Evropy, se kterýma snad budeme na stejné vlně a užijeme si parádní týden.
Tereza
Popravdě, já vlastně ani nevím na co se těším, odehrává se ve mně tolik různých emocí, že nedokážu popsat, která je která. Každopádně ze všeho nejvíc na to dobrodružství, které nás tam čeká, je to něco úplně nového, co jsem ještě nikdy nezažila, i když jsem už navštívila různé země, nikdy jsem tam nebyla sama se svou nejlepší kamarádkou.
A také se těším na nové zkušenosti, znalosti, kulturu a hlavně lidi. Slyšela jsem, že tam mají být Slováci, pro které mám neskutečnou slabost, takže když jim nebude třicet, tak doufám, že si s nimi pokecáme. Těším se na ten pocit, až se vrátíme nazpátek a já obejmu svého tátu a řeknu - všude dobře, doma nejlépe. Jo a ještě abych nezapomněla, až vám sem hodíme nějaké fotky a všechno vám řekneme, ať už to dopadne jakkoliv.
 |
| snad se to tam všechno vleze |
Samozřejmě, že vás tímhle článkem nechceme odradit od toho, abyste na takové to projekty jezdili. Spíš vám chce ukázat, že i přes to, že vznikají jistá nedorozumění v komunikaci a popravdě se obě dost bojíme, tak tam přece jen jedeme. Jdeme udělat jeden velký krok na naší životní cestě, takže směle do toho. Jaké to tam ve skutečnosti bylo se dozvíte, snad brzy, nebojte.
A teď nám už jen popřejte dostatek štěstí, protože až budeme přestupovat někde samy, tak se nám trocha bude opravdu hodit. Jinak celý náš pobyt budete moct sledovat i na našem instagramu, tak nás tam nezapomeň sledovat. Výletu zdar!
Vaše TeLu.
Komentáře
Okomentovat