Rumunsko užito na 110%

Po delší době vás zdravím tady na blogu,

už je to týden, co jsme se vrátily z Rumunska, kde probíhal náš první Erasmus, na který jsme se společně s Luckou přihlásily, respektive Lucka nás přihlásila. Každopádně i když jsem ze začátku nebyla úplně nadšená, tak teď jsem jí za to neskutečně vděčná, že mě vzala s sebou. Pokud stále nevíš o čem to mluvím, tak koukni na náš článek, který se týkal právě toho, kam jsme vyrazily a jaké byly naše pocity před cestou (odkaz zde).

ORADEA

Každý den byl budíček kolem půl deváté, protože než jsme se s sebou vždy něco udělaly, tak nám to nějakou chvíli trvalo. První snídaně byla super, protože to byl asi taky první a poslední den, co jsme něco pořádně snědly, navíc každý den jsme s stejně dávaly jen lupínky s mlékem, takže jsme o nic moc nepřišly.

V deset začaly první aktivity. Úplně první věc, co jsme dělali, bylo že jsme chodili po místnosti a museli jsme navazovat oční kontakt s lidmi okolo, podávat si ruce nebo dát si pěst, no nebylo to něco z čeho bych měla radost. Pak byla jen nějaká hra na zapamatování si našich jmen a hned následovala konverzace, hah. Měli jste si někoho vybrat a mluvit s ním nějakých 15 minut, což pro mě na první rozhovor na Erasmu byla celkem zabijárna. Vybral si mě jeden klučina z Polska, měli jsme si o sobě navzájem říct nějaké vtipné fakty, a pak je prezentovat před celou skupinou. Z toho jsem moc nadšená nebyla, ale jakmile mi řekl, že na to mám, tak jsem to prostě musela udělat, a takhle to dělal celý Erasmus, povzbuzoval mě. Za to mu patří moje jedno velké díky.

První večer byla welcome party a to jsme se popravdě s Luckou moc nezapojovaly, respektive jsme s nikým nemluvily, protože jsme se dost styděly, prostě takové klasické my u nás doma. Ale kdybyste nás viděli ty další večery. Řekněme, že každý den jsme naspaly tak tři hoďky někdy možná i pět a ráno nás hodně bolela hlava, proto jsme k snídani pily velké množství vody.

welcome party

Každý ráno jsme se opravdu překonávaly s holkama, abychom došly na tu snídani a tam si něco daly, naše kámoška z ČR, taky Terka, ale problém se snídaní neměla, jako jediná vždycky snědla plný talíř. Během dne jsme měli různé aktivity, ať už to byly simulační hry, různé diskuze nebo nějaké kreativní bloky, naše emoce byly pořád stejné, nejdřív strach s kým asi skončím ve skupině, ale pak to bylo vždy nadšení. 

Erasmus je samozřejmě o tom, že se tam učíte něco nového o daném tématu, že potkáte nové lidi a novou kulturu, ale nejvíc asi o těch zážitcích večer, podle mě.

cz a sk team

Další tři večery byly ve znamení intercultural night, kdy jsme i představili naši zemi, ale hádejte co, zase jsme všichni skončili u alkoholu, haha. Jelikož já ani Lucka moc nepijeme, jen příležitostně, tak tady jsme se opravdu nepoznávaly. Myslím si, že jakmile jsem trošku napitá nebo prostě už jde vidět, že jsem něco pila, tak má hlava má strašně moc času přemýšlet fakt o všem, jakože o všem. Každý večer to bylo něco jiného a nedělalo mi problém tam i brečet, ani Lucince. Jsem strašně ráda, že v tu danou chvíli tam byla se mnou a prostě mi pomáhala zabránit tomu, abych o tom přemýšlela zrovna v ten týden. Taky kluci z Polska nám dost pomohli a ten problém je asi prostě v tom, že jsme holky naprosto bez jakéhokoliv sebevědomí, což je dost těžký v téhle době, ale o tomhle někdy jindy. 

very really nice

Už nevím u jakého jsme dnu, každopádně jeden z večerů jsme taky navštívili společně se Slovákama šíša bar, nevím jak se to píše, ale prostě a jednoduše je to čajovna, kde jsme si dali dvě vodní dýmky a házeli tam různá témata, o kterých jsme pak kecali. Nic méně, jelikož jsem celý Erasmus byla nemocná a ten večer jsem se necítila úplně nejlíp, tak jsem odešla dřív a zbytek tam ještě zůstal, s tím že šli pak ještě do nějakého baru. Na hotel jsem šla s dvěma klukama a i když jsem opravdu chtěla jít spát, tak jsme stejně pak na pokoji ještě popíjeli pivko a koukali na nějakého vtipného slovenského politika. Ale potom, už jsem šla opravdu do sprchy a spát.

Poslední dny byly volnější, protože jsem nakazila organizátory, takže jsme měli více času projít centrum. Jedna část města nevypadala úplně zrovna nejlíp, ale když se dostanete do toho středu, tak je to nádhera. Sice třeba hory tam úplně nenajdete, ale je tam jeden kopec, co by se dal přirovnat k našim Lázním a jmenuje se Mushroom hill. Ten výhled z tama je nádhernej, hlavně bylo super být aspoň na chvilku mimo tu dopravu, semafory a lidi. Asi mě život ve velkém městě moc nepřitahuje.

rumunské lázně

A poslední večery jsme byli hlavně na pokoji (CZ&SK) a hráli hru - Kings cup, což je taková hra s alkoholem, kterou ale můžu doporučit, protože se u toho hodně zasmějete.

Finální den byl dost těžký, nastal čas na loučení. Bylo to pro mě děsně nepochopitelný, jakto že už je konec. Uteklo to děsně rychle a já jen věděla, že nikam nechci, že prostě potřebuju ještě čas, nestihla jsem tolik věcí, co jsem stihnout chtěla. Můj největší problém byl ten, že jsem se rozkecala opravdu pozdě a teď nemyslím jenom angličtinu, ale i se Slovákama. Přijde mi, že k tomu abych byla komunikativní, potřebuji držet pivo v ruce, nesmysl? Ano, já vím. A to je něco, čeho jsem hodně litovala, proč si Terezo do háje nemluvila s nima dřív?

pivo & my

Takže ponaučení - prostě se neboj mluvit, i kdyby si mluvil/a nějaké pitomosti, těm lidem je to jedno, oni jsou rádi, že s nimi mluvíš. Nedělej tu chybu co já, protože mě to teď hodně mrzí.

Abych nezapomněla, Slováci by celkem šli, to víte ta slovenština jim dost přidává. Sranda, byli to fajn kluci, jen kdybych se tolik nestyděla tak možná s nimi i víc pokecám, hh.

Celý ten Erasmus jsme si jinak užily na 110% a máme z toho fakt povedené vzpomínky. Byla to opravdu skvělá zkušenost pro nás a myslím si, že nás to hodně věcí naučilo a my teď víme, v čem se můžeme nadále zdokonalovat nebo i v čem si máme dávat pozor. Taky jsem si trošičku začala víc věřit v angličtině, i když jsem pořád stejný noob.

Tak co, na jakém Erasmu se vidíme příště?

Za Telu napsala Terez, adios!